Robinsonův ostrov – Týden 3 – Stockholmský syndrom

“Pokud bude tohle fungovat, krutý, pokud ne, bojím se o holej život.“ - Todd Herzog, vítěz Survivor: China  

(Tohle bude delší, než obvykle, takže se obrňte)
Zatímco Bazi s Bidlem pořádají mravenčí piknik, červený tým vstřebává prodělanou kmenovou radu. A každý jeden Robinson svým specifickým způsobem.

Proti všem mým očekáváním si Lucka dala přestávku od modlení a udělala něco pro svou hru, když vcelku úspěšně započala práce na zakopání válečné sekery mezi ní a Kačkou. Nakolik to bylo její osobností a nakolik skutečným hraním si netroufám posoudit, ale z každého úhlu je to velmi dobrý tah, i když je Lucka momentálně v dominantní alianci. Vždy je dobré pokusit si udělat ještě nějaké další spojence mezi momentálními outsidery, protože hra se kdykoliv může změnit, a staré aliance nemusí být tak pevné, jak byste si přáli.
Stejně to vidí i Terka, když i ona se Kačce pokouší vztahově přiblížit.
To Radovan, který právě musel zažít na radě nepěkné probuzení ze svého snu o jedné z vedoucích pozic v silnější alianci svého kmene, se poučit z nezdarů nehodlá, a namísto toho se rozhodne do Lucky dále rýpat. Jsem zvědavý, jak dlouho bude Lucku bavit jeho chování nastavovat druhou tvář, protože ačkoliv je prý boží milost nekonečná, Lucčina dle mého názoru nebude.
Duel
Máme tu novinku ve formátu, duel. Tedy soutěž pouze pro jednoho z každého kmene. U červených dilema, kdo by měl záhadnou obálku s instrukcí o téhle novince dostat, vyřešili starým dobrým losem, ale u modrých Marek neponechal nic náhodě a využil svého postavení v kmeni, aby se ke vzkazu dostal on sám.
Pro modrý tým to byla správná volba, protože Marek, i když většinu výzvy prohrával, nakonec v pomyslné cílove rovince nad Martinem vyhrává, a krom výhry chleba pro svůj kmen ve stejnou chvíli opět oddaluje čas, kdy Callao získá svoje křesadlo. Další ‘tajná výhoda‘ jsou dva hlasy místo jednoho, ale pouze na příští kmenové radě, které se Marek zúčastní.

Callao
Mezitím, co Martin červenému kmeni oheň v podobě křesadla prohrává, David, bez pomoci Ježíše Krista (ačkoliv možná pomáhal, díky Lucko) oheň po velkém usilí zakládá, i bez výše zmíněného křesadla. Euforie, která se tím do kmene Callao dostává, nemůže přijít nikomu vhod víc než Martinovi, který právě oheň prohrál. Kmen je v tak dobré náladě, že mu bez váhání nejen jeho pravdivou historku uvěří, ale hned mu také jeho neúspěch odpustí. Kurník ten kluk má ale kliku.

Korunu všemu nasazuje Radovan, kterého jako televizní divák víc a víc miluju, a jeho ego dokonce přímo zbožňuju. Jeho poznámka, že oheň mohl založit kdykoliv, je po tom, co jsme jej viděli ohníček zakládat s Terkou, doslova televizní zlato. Ale možná se to zdá jenom mně. Myslím tím to, že Radovan je jako já, když jde o mechanické problémy.
Abyste rozuměli, co tím myslím, stejně jako většina mužů věřím, že všichni kluci rozumí typicky chlapským činnostem a mechanickým problémům automaticky. A nejhorší na tom je, že u některých mužů tomu tak opravdu je. Jsou chlapi, většinou se jmenují...například David nebo Bazi, které prostě musím zavolat, když mám nějaký problém. A to mě rozčiluje. Mám totiž ošklivé malé tajemství, které se bojím komukoliv říct.
Nemám totiž vůbec ponětí, jak si s takovou věcí poradit. Obyčejně se takové problémy snažím buď ignorovat, nebo absolutně popírat jejich existenci, protože jednoduše nechci připustit, že jsem v tomto ohledu úplně neschopný. Naštěstí s přibývajícími roky, zvláště pak co bydlím s přítelkyní, jsem získali úžasný grif na předstírání, že některé věci nejsou rozbité nebo nejsou potřeba udělat, i když očividně jsou. Ale já se tvářím, že bychom je mohl udělat kdykoliv, ale prostě zrovna nechci, nebo mám zrovna na práci mnohem důležitějšího! No a pak jednou přijde takový David, a tuhle věc místo mě udělá nebo opraví. A já řeknu: „No to je toho, taky bych to zvládl. Ale musel jsem to nechat udělat Davida, protože já dělal něco jiného, nebo se mi to nehodilo.“ Ale lžu pouze sám sobě. Nemám ani nejmenší nápad jak a kde začít. Dokonce tajně věřím, že všechna mechanická zařízení jsou v podstatě stejná, protože obsahují věci, které jsem schopen identifikovat pouze jako “díly“, a že všechna zařízení dokonce obsahují v podstatě ty stejné “díly“. Škoda Octavia by tedy s malou modifikací klidně mohla produkovat vanilkovou zmrzlinu a lednice by mohla být skvělý sněžný skútr, pokud by se mi podařilo k ní přidělat lyže a sehnat dost dlouhou prodlužovačku. A tak to podle mě má i Radovan s ohněm.
Ale třeba se to opravdu zdá jen mně... v takovém případě dělejte, že jsem poslední dva odstavce nenapsal. Díky. Zpět ke hře.
Tabon
Marek se jako vítěz vrací do tábora o poznání veseleji, a radost kmene z jeho návratu mě ještě více ujišťuje o vysoké kvalitě jeho sociální hry. Zatímco je jeho vyhraný chléb vesele konzumován, dělá jedinou správnou věc, kterou mohl, a svou výhodu dvou hlasů na příští radě kmeni přiznává. Mohlo by se to zdát jako chyba, ale ztráta důvěry, kterou by riskoval utajením téhle informace je jednoduše příliš velká cena za takto krátkodobou výhodu, jejíž prozrazení po radě je nevyhnutelné.

Zdeňka nacházíme přesně v situaci, ve které jsme ho minulý týden opustili. Dále po kmeni šíří svůj objev Ivetiny mapy a její skrývání jídla. U Baziho ovšem hned narazí, protože není důvod, proč by Bazimu mělo být po chuti, že někdo maluje terč na záda jeho spojenci za pomoci odhalení spiknutí, kterého se sám účastní. Bazi je dokonce tak dobrý, že i Bidlo, který je této alterakci přísedícím, se zlobí spíš na Zdeňka, než na původkyni problému Ivetu.
Po tomhle nezdaru Zdeněk lehce zpanikaří a jde lehce demoralizovaný konfrontovat přímo Ivetu. Ta už je na to ale připravená a rovnou přechází z role pachatele do role oběti a žalobce zároveň, a dokonce Zdeňkovi drze vyčte, že “kazí její strategii“. Budíček Iveto. To je k čertu celý účel toho, proč to Zdeněk dělá! On je outsider zatímco ty jsi člověk v dominantní alianci vašeho kmene, která by teoreticky měla po poslední radě převahu šest proti dvěma! Proto se tě Zdeněk snaží odhalit a pošpinit. Snaží se zachránit si vlastní krk tím, že hodí pod vlak tebe! Asi to neplánoval tak, že u toho namaluje terč i na svoje záda, ale hlavně tě chtěl potopit aby si koupil další čas ve hře pro sebe!
Tak jako tak, po této krátké výměně názorů svoje zjištění Zdeněk prezentuje před celým kmenem, ale pokud se spoléhal na selský rozum ostatních hráčů, asi dobře nevyhodnotil, kolik lidí je do Ivetiných pletich zapojeno, a pak také se skvělým fenoménem, který se nazývá Stockholmský syndrom.
Bohužel výsledek jeho akcí byl žalostný. Jediný člověk, který situaci vyhodnotil nestranně a logicky je zraněná Nika. Tereza, Bazi a Marek jsou zainteresovaní na straně Ivety, a Iveta spolu s Bazim se ihned ujímají obhajoby jejího počínání tak úspěšně, že se Petra i Bidlo, tedy 2 ze 3 zatím nestranných pozorovatelů bez velkého váhání přiklání na stranu našeho metaforického únosce v podobě Ivety, zatímco Zdeněk si za svou policejní práci pro kmen vysloužil nálepku podrazáka. A i přesto, že je tato obhajoba nestoudně založená na nesvéprávnosti ostatních členů kmene. Nevím, jestli jsem okouzlen, nebo zděšen.
A Zdeněk to asi neví taky. Otřesné vystřízlivění za jeho dobrý nápad, který jednoduše špatně provedl. Snad mu to bude poučením pro příště. Každopádně nelze než souhlasit s tím, že kdyby měl podobnou příležitost příště, měl by se podívat podezřelému do batohu znovu, jen se svými objevy lépe naložit.
Pro Ivetu by to mělo být ponaučení, že i věc jako mapa by se klidně mohla zakopat.
A ostatní hráči by se pro jistotu měli ponaučit od obou.
Hra o odměnu
Odměnová výzva tento týden nepřinesla vůbec nic zajímavého, krom ověření zjištění, že robustnější lidé se prostě na kladině hůře obcházejí. A to je v našem případě Iveta z modrého kmene. Jednu slepici a trochu zdravé stravy si tedy odnese kmen Callao.
Tabon
Iveta, která dost viditelně ve výzvě svůj tým nepodržela, nabízí, že tým odškodní ukrytou rýží. Samozřejmě pouze z důvodu potvrzování své teorie přídělů, kterou se vyvlékla ze Zdeňkova obvinění, což se setkalo s relativně dobrou odezvou u většiny soukmenovců.
Zajímavá byla pouze posměšná poznámka Marka o tom, jaký je Iveta stratég. Protože se dost pravděpodobně málokdy stane, že bych mohl Markovi něco vytknout, je nutné říct, že u pozornějších hráčů by podobné poznámky ke členům vlastní aliance velmi brzy mohly skončit nejenom zdviženým obočím, ale modrý kmen to bere v dobrém humoru.

Vetšina hráčů má zdá se momentálně spadeno na Petru, která si připadá, jako by snad nikdy neudělala nic dobře, protože ji stále někdo okřikuje. Na Petře je úžasné, že i přes své někdy poněkud nedospělé chování a emocionální horskou dráhu, na které se veze, dokáže čas od času nevědomky přečíst jak hru některých dalších hráčů, tak analyzovat jejich názor na její osobu. Bohužel se zdá, že její nestálost jí nedovolí těchto světlých momentů jakkoliv ve hře využít pro vlastní prospěch.
Callao

V červeném týmu se po vyhrané odměně probírá strategie. David, Lucka a Míla si opět slibují věrnost a vypadá to, že si je můžeme zakroužkovat jako silnou trojici. Terka, jejich spojenkyně v minulé radě, je zdá se v pořadí důležitosti jejich aliance čtvrtá nebo pátá, ale nechci předbíhat. Potíže v ráji ale zdá se způsobuje Martin, kterému moc a rozhodování v kmeni zdá se zachutnalo, a nejradši by postupně vyhodil všechny své minulé spojence krom Míly. A s Jakubem už začíná polemizovat o tom, že první na řadě by měl být David. Těžko říct, kam Martinova teorie méně či více kontrolovaného chaosu jeho hru i jeho kmen zavede.
Taktizování přerušuje nakonec kuře Mark, chcete-li Mark the chicken, který v noci záhadně zemřel.
Nechť je Tai-Trangovi útěchou, že nikdo neměl odvahu ho v tomto stavu sníst.
Další, kdo měl nepěknou noc, je Kačka. Má zdá se nějaké velmi nepříjemné fyzické obtíže.
Tabon
Nevím, jestli to bylo blížící se výzvou o imunitu, něčím, co Ivetě někdo řekl, a nebo jak říká Iveta, bylo to moc daleko a nechtělo se jí, ale Iveta se rozhodla slíbenou rýži kmeni nedat. Alespoň ne před výzvou o imunitu, kterou modrý kmen svým průměrným výkonem nakonec až překvapivě těsně prohrává.
To Ivetě pochopitelně vůbec není vhod, protože jí její dřívější rozhodnutí o nevydání rýže nutí k tomu, aby učinila dost nelehké rozhodnutí a kmen rýží vydírala dále. Promluvit do duše jí zkouší i Bazi, ale místo úspěchu docílil pouze toho, že Iveta přestěhovala plechovky s fazolemi, o kterých věděl.

Naštěstí pro Ivetu je tu Niki. Niki totiž leze kmeni na nervy. Nutno říct, že jim to dost ulehčuje jak svou leností a vážností svého zranění, tak svým neustálým fňukáním. Korunu tomu nasazuje hádkou s Petrou, kdy v afektu na Petru křičí, jak je psychicky vyrovnaná a vše fyzicky zvládá. Ehm. Niki, dokázala sis za ty dva týdny zranit obě nohy, takže fyzicky nic moc, a to, že zrovna na někoho křičíš, není zrovna důkaz ani psychické vyrovnanosti. Zkrátka a jasně, Niki a její hádka s Petrou dává Ivetě a jejím věrným krásný cíl i důvod.
Callao
V červeném kmeni je po výhře imunity docela veselo, ale jen do chvíle, kdy už Kačka prostě dál nemůže. Přijíždí tedy Ondra a po krátkém rozhovoru Kačku odváží. Diagnóza: velká ztráta krve. Co k tomu říct? Bohužel jsme neměli zrovna moc možností se Kačce nějak více věnovat, můžeme se tedy pouze domnívat, jaká byla její úroveň hry, byla-li ovšem přes zdravotní problémy nějaká. Rád bych řekl něco hezkého, ale bohužel mi na mysli nic pro hru podstatného nevyvstává, a tak jen doufám, že se její problémy v dobrém a brzy vyřešily.
Bude zajímavé sledovat, jak moc tato ztráta červeným týmem zatřese.

Kmenová rada
Po velmi krátké a vcelku ostré výměně názorů na téma jídlo, kde se překvapivě do Ivety pustil i Bazi a tématu hádky mezi Niki a Petrou se dostáváme k hlasování, kde Marek svými dvěma hlasy převážil pomyslné váhy na stranu Ivety, která nás po skore 4 hlasy Niki, 5 hlasů Iveta, opouští.
Proč to ovšem takto dopadlo si myslím stojí za zamyšlení.
Mně osobně příliš nevadilo, že zvolila ambicióznější variantu teď už přímého a otevřeného vydírání, ale můj problém s tímhle plánem je v tom, jak byl proveden. Mohl bych říct, že provedení prostě odflákla. Mohl bych možná i říct, že provedení zeslonila(to je něco jako zkonit, jen větší). Ale pořád by to nebylo dost. Angličtina má pro tento konkrétní případ krásný výraz ‘to half-ass something‘, a mně nezbývá, než abych češtinu obohatil o tento výraz. Iveta tedy tento plán doslova ‘zpoloprdelila‘. Abych objasnil, jak to myslím, chci říct, že se mi nezdá jako totálně šílený plán hrát si na gangstera, když se bojím, že jsem na odpis, ale když už to dělám a podrážím i dosavadní spojence, znovu schovávám plechovky fazolí i před Bazim, je holé šílenství tyhle informace pak hned vyzvonit společnému spojenci, Tereze! Já vědět, že jsem na okraji propasti, naopak jsem ještě agresivnější, a možná bych ukradl i křesadlo a mačetu, abych opět vyděsil k loajalitě všechny, kterým už ztráta jídla tolik nevadí. A vysvětlím proč.
Díky tomu, že máme ve hře zbožnou Lucku, si dovolím Survivora přirovnat ke křesťanství. Pokud mě jeden hřích (zadržování jídla) odsuzuje do pekla vyřazení, proč k čertu nepřidat hříchů další tisíc s nadějí, že mě ve hře udrží? Tahle hra je tak vyčerpávající, že se za ty nejméně čtyři dny, které by si za své nemorální chování mohla koupit, může stát cokoliv. A pokud mě ve hře neudrží, alespoň můžu do pekla vyřazení dorazit jako legenda. Z obou úhlů pohledu je to lepší televizní pořad.
Ale Iveta zdá se neumí být opravdový záporák.
Možná jí k tomu chybí i znalost jednoho z nejdůležitějších nepsaných pravidel téhle hry, a Marek, který si ho snad jako jediný je vědom, jí ho neřekne.
Tento zajímavý úkaz, který se vyskytuje v každé hře Survivora, se nazývá ‘předpokládaná slabost‘. Vysvětlím ho lépe proto, že ho ode mne už brzy začnete číst dost často. Je to v podstatě jev, který dost často nastává už po nějaké remodifikaci složení kmenů, a nejpozději při sloučení už platí téměř až do konce hry, až na jisté výjimky. Úkaz samotný spočívá v tom, že když jste považován za atleticky (a někdy i takticky nebo sociálně) dost neschopného/nedůležitého hráče, jste v podstatě nevyloučitelní. Prostě se vždy najde nějaká ta metaforicky větší ryba na usmažení. A pro hráče jako Iveta je tedy prostě důležité prvních několik rad překonat za jakoukoliv cenu. I za cenu naštvání celého kmene.

Pátkova cena
Cenu za tenhle týden dostává....úplně jednoznačně Marek. Hlavním důvodem jsou jeho dva hlasy, které rozhodly, ale dalších potencionálních důvodů je přímo nespočet. Problém ovšem je, jak je všechny vysvětlit. Pokusím se znít co nejvíc pochopitelně pro všechny.
Mohou totiž být správné všechny, nebo pouze pár z nich. Velkou roli totiž hraje, zda má Tabon informaci o tom, že Kačka opustila hru. Marek totiž dle mého názoru kalkuluje s nelidským množstvím scénářů a jako šachový velmistr volí s kroky dle tahů soupeře, kterým je pro něj prozatím pouze hra samotná. Já osobně se přikláním k tomu, že Tabon i Marek tuto informaci mají. Vycházím z toho, že je kmenová rada 13. den za denního světla, zatímco Kačka opouští hru den dvanáctý, a pravděpodobně odpoledne. A protože Ondřej nemůže být na dvou místech zároveň, rada byla posunuta. Ale zpět k Markovi.
Marek totiž má spoustu cílů. Jeho hlavním cílem, tím dlouhodobým, je dojít do sloučení s co největším počtem lidí, kteří mu věří. Dalším kritériem pro takové lidi je, aby nebyli příliš schopní v sociálních aspektech hry. A jedním z nejdůležitějších jeho přání je, aby byli tito lidé buď absolutně slepě loajální hlavně k němu, nebo byli srovnatelná nebo větší hrozba ve fyzických schopnostech pro boje o imunitu. To by mu totiž poskytlo prostor, do kterého by se mohl jak schovat po sloučení, tak mu dalo neomezenou vládu nad relativně atletickým kmenem před sloučením, pokud by nedošlo k žádné změně složení kmenů. Jenže do tohoto plánu nezapadají dva lidé. Iveta a Bazi. O Ivetině nevyloučitelnosti po určitém bodu hry jsme už mluvili. Bazi by zase svým šarmem a ‘hereckými schopnostmi‘, jak to sám Marek nazval, mohl být Markovi nebezpečný jak před sloučením, tak po něm. Jenže je tu proměnná, která Marka brzdí. Neví, jestli se hra díky produkci nezmění.
Pokud o Kačce ví, zbývá už pouze 14 lidí, což by značilo, že proházení kmenů by mohlo nastat už po této radě, nastane-li vůbec. A i pokud to neví, a hra je na 44 dní, bylo by z produkčního hlediska vcelku logické udělat nějakou takovou změnu i ve třetině hry, což by byl den patnáctý. Jeho akce tedy nemůže být tak ambiciózní, aby skvělé situace v kmeni, kde se blíží těsná volba 5-4 využil k tomu, že se zbaví Baziho hned. A že by to nebylo těžké, stačily by pouze dva jeho hlasy, a pak přemluvit zdánlivě oddaného Zdeňka z tábora hlasujícího pro Ivetu a kohokoliv z trojice Iveta, Petra nebo Tereza ze strany druhé, a volba mohla skončit šíleným výsledkem 2 hlasy Iveta, 3 Niki a 4 Bazi. Stačili na to pouze 2 další lidé.

Marek se tedy neukvapuje. Může stejně dobře tento týden vyřadit Ivetu, což dělá, a naklonit si Zdeňka, Niki a Bidla. Zároveň může velmi rychle zkusit Tereze a Bazimu vysvětlit, že už toho prostě měl s jídlem dost, a nebo vymyslet jinou zajímavou lež. Jakou neřeknu, stačí se podívat na poslední díl “Jak to vidí Robinsoni“, a pochopíte. Nebo pochopíte v pondělí. Marek totiž zná další skvělý zákon Survivora.
Je jednodušší prosit své spojence za odpuštění, než se vystavovat nebezpečí žádáním se jich o dovolení.
Rozhodnutím zbavit se Ivety Marek dosahuje všech svých cílů s minimálním nebezpečím. Dělá tým atletičtějším ve výzvách, získává důvěru zbytku kmene za cenu lehkého pošramocení důvěry svých spojenců, a zároveň se tím jistí před jakoukoliv změnou ze strany produkce, protože v téměř jakékoliv změně může s každým z týmu modrých spolupracovat. I když uklidnit Baziho a Terezu bude možná dost práce navíc.
Ale Marek má plán i na případ další kmenové rady ve stejném složení, když ke swapu nedojde. A ten plán dle mého názoru je Bazi. Být na Baziho místě, mám sbaleno, protože Marek nevypadá jako někdo, kdo by dlouho trpěl ve svém kmeni hráče, kteří umí aktivně hrát a mohli by být nebezpeční.
A proto taky dostává Pátkovu cenu za tento týden.